Koně a ponyové jsou zvířata, která žijí ve stádech. Tvoří malé skupinky a uvnitř těchto skupin existují přísně stanovené hierarchické vztahy. V divočině tráví koně až 20 hodin denně pasením, při kterém se neustále přemisťují z místa na místo, aby nalezli potravu. Když odpočívají, alespoň jeden člen skupiny stojí stráž nad svými spícími společníky. Vzájemná péče-Divocí i zdomácnělí koně se navzájem čistí, panují-li mezi nimi přátelské vztahy. Předními zuby se drbou na krku, na kohoutku nebo na zádech. Je to jejich způsob utužování přátelství. Flémování-Když kůň ucítí neznámou vůni nebo chuť, ohrne horní pysk. Tento zvláštní jev mu umožňuje nasát vzduch zvláštním smyslovým orgánem umístěným v horní části nosu, kterým ji analyzuje. Zdomácnělí koně-Kůň se může cítit osaměle, je-li chován samostatně. Nejsou-li v jeho blízkosti jiní koně, mohou se jeho společníky docela dobře stát i jiná zvířata jako ovce nebo krávy. Život zdomácnělého koně není přirozený, a proto poskytněte svému koni co nejvíce svobody. Boje-Ve skupině koní nebo ponyů má každé zvíře své místo v hierarchii, a jestliže se některý z jejích členů pokusí získat vyšší postavení, dochází ke střetům. Ve volné přírodě hřebci bojují se svými rivaly tak, že koušou nebo bijí předníma nohama připraveni kopnout. Ale koně i ponyové si navzájem mnohem více vyhrožují, než skutečně bojují. K tomu, aby svého konkurenta zahnali, stačí často dozadu položené uši a natažený krk. Stádová zvířata-V divočině koně a ponyové jako například mustangové v USA, žijí v malých rodinných skupinkách. Ty jsou tvořeny jedním hřebcem, několika klisnami a jejich hříbaty. Mladá zvířata zůstávají tak dlouho, dokud si nevytvoří vlastní stádo.
Únor 2008
barvy koníků
28. února 2008 v 14:25 | Katie | Koníci a něco o nichBělouš
Vraník
Hnědák

- Ryzák

Plavák
Strakáč Piebald

Grošák
- Tmavý hnědák
A teď celé obrázky...
Bělouš

hnědák



ryzák



strakáč Piebald

strakáč Skewbald


tmavý ryzák
.


Plavák

grošák


musák
.

Apalossa
.

červený bělouš
.

izabela
.



Tmavý hnědák

1
Vraník
jen pro vás koníčci
28. února 2008 v 14:22 | Katie | Koníci a něco o nichTohle je jenom pro vás je tam co všechno k čištění potřebujete např.hřibílko....atd a taky jak to dělat tak doufám, že se vám to líbí
Do práce |
Při denním čištění se srst koně zbavuje špíny, různých nečistot a prachu. Hřívu a ocas je třeba důkladně pročesat. Čištění je záriveň i důležitou masáží, která uvolňuje svaly koně a podporuje prokrvení celého těla. Dávejte při čištění pozor na poranění, kožní choroby a nebo na nezvykle teplá či nateklá místa. |
1.
Máte všechno potřebné pohromadě, abyste mohli správně vyčistit vašeho koně? Potřebujete hřeblo (nejlépe gumové), rejžák, hrubý kartáč, žíněný kartáč a háček na kopyta. Uvažte koně pokud možno venku, abyste ani vy, ani on nevdechovali prach. Kromě toho se vykartáčovaný prach nebude snášet znovu na tělo koně! Nejdříve je třeba vyškrabat kopyta. Odstraňte nejhrubší špínu a pak vyškrabte střelkové rýhy. Odstraňte kamínky, které se v kopytu zaklínily a podívejte se, neční-li z rohoviny trn nebo hřebík. Přezkoušejte, zda podkova stále správně sedí.
Máte všechno potřebné pohromadě, abyste mohli správně vyčistit vašeho koně? Potřebujete hřeblo (nejlépe gumové), rejžák, hrubý kartáč, žíněný kartáč a háček na kopyta. Uvažte koně pokud možno venku, abyste ani vy, ani on nevdechovali prach. Kromě toho se vykartáčovaný prach nebude snášet znovu na tělo koně! Nejdříve je třeba vyškrabat kopyta. Odstraňte nejhrubší špínu a pak vyškrabte střelkové rýhy. Odstraňte kamínky, které se v kopytu zaklínily a podívejte se, neční-li z rohoviny trn nebo hřebík. Přezkoušejte, zda podkova stále správně sedí.2. Nyní přejíždějte hřeblem po krku, bocích, hřbetě a stehnech koně. Na břiše musíte být opatrní. Někteří koně jsou na těchto místech dost citliví. Pak je tedy vhodné využít plastikové hřeblo. Masírujte kůži krouživými pohyby. Touto masáží se srst postaví a prach a špína se z ní dají lépe vykartáčovat. Hřeblo pravidelně vyklepávejte na zem.
3. Potom okartáčujte rejžákem obzvlášť tvrdošíjnou špínu, kartáčujte také proti srsti. Na hlavě, za ušima a na nohou musíte být zvlášť opatrní. nezapoměňte koně vykartáčovat i pod hřívou, na břiše, na prsou, v ohbí pod spěnkami, na loktech a hleznech. Musíte však být opatrní, mnozí koně jsou citliví a nemají čištění rádi.
4. Na další čištění vezměte, poud stojíte na pravé straně koně, hřeblo do levé a kartáč do pravé ruky (na levé straně přesně naopak). Začněte nahoře u krku. Čistěte koně dlouhými tahy kartáčem a nakonec otřete kartáč o hřeblo, aby byl zase čistý. Tak postupně vykartáčujte koně po celém těle. Srst musí být úplně hladká a lesklá.
5. Hřívu kartáčujte rejžákem nebo plastovým hřeblem. Ocas musíte pročesat žíni po žíni. Pokud jsou v žíních uzlíky, opatrně je rukou rozpleťte. Teď je kůň kompletně vyčištěný a můžete ho osedlat. Kartáče i hřebla před uklizením dobře očistěte. Nezapomeňte, že po ježdění musíte koně ještě jednou vyhřebelcovat.
POZOR!Vyškrabování kopyt
Postavte se po straně vedle koně a sjíždějte mu rukou pomalu po přední nebo zadní noze dolů. Uchopte spěnkový kloub, táhněte ho nahoru a řekněte: "Nohu!" Když kůň nereaguje, můžete se mu také tělem opřít o rameno nebo bok, aby musel přesunout váhu na druhou nohu. Při zdvihání netahejte koni nohu do strany!
| CO JE DOBRÉ VĚDĚT |
| Citliví koně Mnozí koně jsou lechtiví a nemají rádi hřebelcování. Používejte místo železného hřebla hřbílka z gumy nabo plastu, jsou podstatně měkčí. Musíte být opatrní zejména na břiše koně, mnozí čtyřnozí kamarádi dávají zřetelně najevo, že si nepřejí, aby je na těchto místech někdo čistil... |
| Čištění vytváří důvěru Čištění byste neměli brát jako něco obtěžujícího. Naopak je to dobrá příležitost, jak si vybudovat úzký vztah s koněm. Většině koní se líbí, když je pečlivě čistíte. Zároveň tak budete svého koně stále lépe poznávat a brzy budete vědět, co má rád a co ne.Intenzivní péče o koně vytváří a neustále posiluje důvěru mezi koněm a jezdcem. |
| ČIŠTĚNÍ KOPYT OLEJEM- Tímto způsobem můžeme ošetřit jen jen dokonale čistá a suchá kopyta. I pak je účelné je ještě před natřením důkladně otřít utěrkou. Nikdy nepožíváme olej na zašpiněná kopyta, neboť nečistotu tím neodstraníme, ale pouze rozmažeme. Olejem natíráme celé kopyto směrem od patky ke korunce. Nanášíme poute slabou vrstvu oleje a řádně ji roztíráme. Tímto způsobem můžeme ošetřit i nášlapovou část kopyta, neboť tím na čas omezíme nalepování bláta či podestýlky. |
ÚDRŽBA KARTÁČŮ-kartáče čistíme kovovým hřbílkem. Po čtyřech nebo pěti pročesání srsti přejedeme kartáčem po kovových lištách hřbílka. Rohem hřbílka ak opakovaně ťukneme ozem, aby vypadly nečistoty zachycené mezi lištami.( hřbílka se vyrábějí i ze deva a plastu, kovová však mají největší trvanlivost)
Potřeby k čištění
Českomoravský belgik
28. února 2008 v 8:58 | Katie | plemena-infoPůvod: Čechy a Morava
KHV: až 173 cm
Charakteristika: klidný, ochotný, pracovitý ( pracovní plemeno)
Popis: robustný, chladnokrevný kůň,
Znaky: Dospělý ve 3 letech
Hmotnost: 800-1100 kg
KHV: až 173 cm
Charakteristika: klidný, ochotný, pracovitý ( pracovní plemeno)
Popis: robustný, chladnokrevný kůň,
Znaky: Dospělý ve 3 letech
Hmotnost: 800-1100 kg

obrázky
28. února 2008 v 8:47 | Katie | Koně-Foto a obrázkykoně a nějaký obrázky
..........................................................................................................................................................................................................................................................................................................
pár obrázků




irský tinker
27. února 2008 v 14:22 | Katie | plemena-infoKohoutková výška tinkerů se pohybuje mezi 135 - 158 cm, v současné době se chová v lehčím tažném typu a pony typu. Odborníci mají problém je přiřadit k určitému druhu - jejich výška je sice menší, tělesná stavba však odpovídá chladnokrevníkovi. Typickým znakem je černobílé nebo hnědobílé zbarvení, občas se vyskytnou i vraníci s odznaky. Mají bohatou hřívu, silně ožíněný a velmi dlouhý ocas a bohaté hedvábné rousy.
Tinker je velice odolný, ve své domovině je chován celoročně venku, dobře snáší volné ustájení a nemá aklimatizační problémy. Nejraději je ve společnosti jiných koní, protože má vyvinuté sociální cítění. Zajímavá je i jeho láska k vodě, pokouší se "vykoupat" i v malé kaluži. Srst není třeba příliš upravovat, při plísních kůže pomůže pravidelné mytí. Rousy se musí udržovat v čistotě denním kartáčováním. Před výstavou je třeba rousy umýt a vetřít do nich jemné piliny, které je vybělí a načechrají.
Povaha tinkera je velmi dobromyslná a rozvážná. Koně mají pevné nervy, ve vypjatých situacích však můžou být tvrdohlaví. Člověkem jsou snadno ovladatelní.
V Irsku je tinker vnímám jako hodnotný pracovní kůň, pro kterého zatím není ustanoven chovatelský řád. Dodnes tam existují "půjčovny koní", ve kterých Vám zapůjčí koně i s vozem a můžete prožít dovolenou jako kočovný cikán. V Evropě patří mezi "hobby - koně", tj. koně pro volný čas. Může chodit pod sedlem i v zápřeži a bývá
fríský kůň
27. února 2008 v 14:21 | Katie | plemena-infoFríský kůňpatří mezi nejstarší evropská plemena koně. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané; chválili jeho výkonnost. Své jméno dostal podle provincie v Nizozemsku jménem Frísko.Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17. století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.
Smolně černý kůň bez bílých odznaků je vysoký nejméně 152 cm a dosti těžký. Má dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatě zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravými kopyty. Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě.
Využívá se nejčastěji na drezuru a - stejně jako v minulých staletích - k zapřahání do kočárů. Dnes už kromě parkuru a dostihů figuruje ve všech odvětvích jezdeckého
český chladnokrevník
27. února 2008 v 14:20 | Katie | plemena-infoRozdíl mezi chladnokrevníky a teplokrevníky nespočívá v odlišné teplotě krve, ale v odlišném temperamentu a tělesné stavbě, v síle kostry a mohutnosti, tedy v síle a typu výkonnosti. Jméno chladnokrevníci tedy vychází hlavně z klidného, mírnějšího temperamentu, obecně charakterizovaného jako chladnokrevnost.Teplokrevníci naopak reagují ohnivěji, vznětlivěji, vzruší se podstatně rychleji než koně chladnokrevní. U drezurních a skokových koní se vyžaduje temperament a výraz, přirozeně ve vazbě na výkonnostní dispozice.Těžcí pracovní koně (tažní) nyní často nazývání "tlustí", musí být klidní, spolehliví.Nakonec je jistě sotva možné udržet až téměř tunu vážícího koně, pokud se takový kolos splaší. Výraz "chladnokrevník" neoznačuje plemeno, ale typ koně. Příslušníci chladnokrevných plemen jsou kostnatí, svalnatí, mohutní, někdy jsou to skutečné hory masa s velkými kopyty. Někteří z nich však při tom mají relativně suchou, ušlechtilou hlavu. Hlava, mohutná hříva a rousy připomínají robustní koně malých plemen. Před vynálezem traktoru a nákladních aut byli tažní chladnokrevníci- nazývaní "něžní obři" - využíváni v zemědělství a dopravě. V Německu, Francii a Anglii byla vyšlechtěna četná velká a těžká plemena, a to v intencích požadavků buď jen na tažnou sílu, nebo na ovladatelnost s odpovídající pohyblivostí, tedy na vlastnosti důležité při využití koní v lesní těžbě dřeva a obecně i v potažních pracích v horských oblastech. Od 60. let začal hrozit chladnokrevným plemenům zánik - traktory a nákladní auta byly rychlejší a efektivnější. Naštěstí se našli milovníci všech těchto plemen, nadšenci, kteří tyto chovy z tradice, radosti a potěšení nad šarmem, velkou silou a drobným charakterem koní pomáhali zachovat. Po dlouhé době se podařilo zvýšit zájem o chladnokrevné koně, jejich početní stavy se začínají stabilizovat a ojediněle i mírně zvyšovat. Mnozí rekreační jezdci se zajímají o lehká, pohyblivá chladnokrevná plemena a těžká plemena jsou znovu používána k potažným a přibližovacím pracím v lesích.
berberský kůň
27. února 2008 v 14:19 | Katie | plemena-infoBerber je teplokrevný kůň, mimořádně skromný a odolný, s charakteristickou úzkou lebkou a výrazným klabonosem. Pouštní podmínky ovlivnily nejen jeho stavbu, tvar kopyt a jejich kvalitu, ale také chody a vydatnost pohybu, pohyblivost a rozměr chřípí a samozřejmě povahu.
Berberští koně jsou rozšířeni po obrovském území severní Afriky, a proto mají mnoho místních rázů. Jsou to vesměs vysocí štíhlí koně, měřící v kohoutku asi 145 - 155 cm, pobřežní typy jsou vyšší. Typickým znakem je hluboký hrudník, poměrně široká, mohutně osvalená prsa, štíhlé, ale silné nohy, výrazný kohoutek a poměrně strmá záď s nízko nasazeným ohonem. Zvláště hlava se zcela liší od příbuzného araba. Původní berberové byli vraníci, tmaví hnědáci, nebo hnědáci. Teprve s příměsí krve arabů se objevili i bělouši. Berber nemá vždy bezvadnou stavbu. Obvykle má poněkud strmou lopatku, zadní nohy někdy se sblíženými hlezny, což je dědictví po horském typu a kopyta mají sklon ke zúžení, někdy bývají dokonce těsná. Rohovina kopyt je tak pevná, že se původně tito koně nekovali. Berbeři vynikají tvrdostí, jsou nesmírně výkonní a schopní snášet těžké podmínky. Jsou neobyčejně obratní a na krátké vzdálenosti dosahují značné rychlosti. Mají vrozený orientační smysl a nebojí se střelby ani hluku. Díky své učenlivosti jsou velmi oblíbeni, i když jejich povaha je poněkud svérázná. Libyjský berber je ušlechtilejší než původní typ, je vyšší a mnohem rychlejší. Berbeři se chovají i u některých afrických kmenů, například v Kamerunu, a jsou velmi ceněni. V Americe se dokonce z mustangů vyčlenil "primitivní berber", který je registrován v samostatné plemenné knize a hodnotí se stejně, jako původní severoafrické plemeno.
Povaha berbera se formovala ve velmi drsných podmínkách, ve společnosti kočovníků, kteří sice svým koním nemohli mnoho nabídnout, ale zato k nim vždycky měli neobyčejně úzký vztah. Následkem toho vznikl kůň bez problémů snášející vedro, sucho, hlad i žízeň a dokonale zdolávající všechny přirozené problémy a překážky. V neklidné severní Africe musel být tento kůň vždycky připraven k boji, a tak se stal ideálním válečným koněm. Je statečný, má pevné nervy, je velice obratný, avšak hřebci bývají poněkud nesnášenliví. Je poměrně dobře ovladatelný, jeho původní majitelé s ním jezdili pouze s ohlávkou nebo s jednoduchým udidlem a také sedla bývala velmi prostá. Berber je nejen dobrý jezdecký kůň, ale ochotně poslouží i jako soumar. Dokonce je zvyklý pravidelně nosit s jezdcem i náklad, zejména vaky s vodou. Pohyb berbera není právě působivý, nemá lehkost araba ani plavnost achaltekince. Je to však zvíře s nesmírným smyslem pro rovnováhu a zejména v horách je velmi spolehlivý díky jistým nohám.
shirský kůň
27. února 2008 v 14:17 | Katie | plemena-infozdroje informací:
- Časopis Jezdectví 4/1994 str. 22 - Ing. Simona Stejskalová
- Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hertley Edwards
- Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards
- Plemena koní celého světa - Judith Draperová
Úvodem...
Shirský kůň patří k Anglii stejně jako k ní patří buldok. Mnozí lidé ho považují za nejlepší tažné plemeno na světě. Jedná se o potomka anglického "velkého koně" ze středověku, od něhož se v Anglii po normandském vpádu odvíjelo mnoho těžkých plemen koní...
Vysvětlení názvu:
Své pojmenování dostali shirští koně podle oblasti, kterou byla především středoanglická hrabství (shires) Lincoln, Leicester, Nottingham, Stafford a Derby, odkud se postupně rozšířili i do nížinných oblastí Anglie a Walesu.
Původ a historie:
Shirský kůň byl vyšlechtěn křížením clydesdalských hřebců a těžkých klisen různých anglických rázů, v jejichž žilách kolovala krev starých válečných koní, tzv. war horses. Tyto klisny stejně jako clydesdalští koně vděčí za svůj vznik středověkému válečnému anglickému koni, který se nazýval "velký kůň". Ve skutečnosti byl pouze asi 157 cm vysoký a jen málo se podobal dnešnímu shirovi. Velcí těžcí koně se v Británii objevili až koncem 16. století, kdy "velký kůň" již nemohl nosit rytíře v plné zbroji a začal se používat k tahání těžkých vozů a kočárů na venkově.
Největší vliv na na vývoj mohutného moderního shira měl těžký vlámský kůň. V průběhu 16. století a na počátku 17. století byli angličtí koně kříženi s koňmi holandských podnikatelů, kteří v Anglii odvodňovali rašeliniště. Mechaniku "černého koně", jak ho pojmenoval Oliver Cromwell, pak zlepšil fríský kůň.
Již v době římské invaze na území Británie se Caesar ve svých Zápiscích o válce galské podivoval mohutnosti a ráznému kroku britských koní, kteří byli zapřaháni do válečných vozů. Jeho obdiv byl tak velký, že si nechal řadu těchto koní poslat do Říma.
Koncem středověku byli shirští a clydesdalští koně nejtěžšími válečnými koňmi vůbec. Rytíři při cestách vodili tyto koně po své pravé ruce a nasedali na ně těsně před bitvou. Svých koní si vysoce vážili. Kůň totiž musel unést těžké brnění kterým byl chráněn on sám i jeho jezdec a musel být hbitý a výborně vycvičený. Dějiny Anglie ve středověku se psaly ze sedel shirských koní.
Když se však začátkem novověku začalo válčit jiným způsobem, začali tito váleční koně ztrácet na ceně. Stali se z nich tahouni těžkých kar a vozů v přístavech. Tahali i lodě proti proudu řek, byli využíváni v zemědělství a nejvíc byli a jsou spojováni s těžkými pivovarskými vozy. Byli proto nazýváni "dray horses" (pivovarští koně), nebo "cart horses" (vozoví koně).
Zakládajícím hřebcem shirského plemene byl Packington Blind Horse, který působil v letech 1755 - 1770 v chovu Ashby-de-la Zouche. Byl to vraník a v 1. plemenné knize shirů je zanesen velký počet koní, kteří jsou považováni za jeho potomky. Teprve v roce 1884 byl zvolen oficiální společenský název pro shirského koně a současně byla vytvořena společnost Shire Horse Society, která nahradila původní Cart Horse Society (vznik 1876). Mezi lety 1901 a 1914 bylo každoročně zapsáno více než 5000 zvířat a chovatelé je hromadně vyváželi na trhy ve Spojených státech. Po druhé světové válce, kdy se shirové neuplatňovali ani v průmyslu, ani v zemědělství, jejich počet silně poklesl, stále však existují nadšení lidé, kteří toto krásné plemeno nenechají vyhynout.
Popis a charakteristika:
Vzhled sirů se po celá staletí příliš neměnil. Snad jen po válce byla větší poptávka po koních s méně hustou srstí, jemnější hřívou a kratšími rousy. Oblíbenou barvou je černá s jemnými bílými rousy, jinak převažují hnědáci, světlí či tmaví. Pokud jsou hřebci rezaví, nebo se u nich vyskytuje zbarvení roan, nejsou vybráni do chovu. Na těle se nesmějí vyskytovat bíle skvrny, zato bílé odznaky jsou velmi časté. Oblíbení jsou bělouši.
Hlava je středně velká se širokým čelem a mírně klabonosá. Uši jsou špičaté a velmi pohyblivé a svědčí o pozornosti a vnímavosti těchto koní. Oči mají poddajný a inteligentní výraz. Krk je na těžkého koně poměrně dlouhý, působí však harmonicky a je dobře nasazen. Hřebci mají výrazný tukový hřeben. Hluboký hrudník je prostorný a umožňuje dostatečný rozvoj plic, plec je dobře tvarovaná pro chomout. Obvod břicha se pohybuje kolem 180 až 245 cm. Hřbet je krátký, silný a dobře osvalený, nesmí být prosedlaný nebo kapří. Mohutně osvalená bedra jsou dobře vázána se skloněnou zádí.
Shirové jsou oproti clydesdalským koním rannější, rostou rychleji a jsou lymfatičtější. Je to následek bohatší výživy v hříběcím věku. Jsou pomalejší, ale vynikají největší tažnou silou. Končetiny jsou poměrně dlouhé a suché, dobře osvalené, s dlouhými spěnkami a širokými, plochýmií hlezny. Obvod ploché holeně je 28 - 32 cm. Široká kopyta jsou pevná. Rousy mají být hedvábné a jemné. Vyrůstají vpředu až nad karpálními a vzadu nad hlezenními klouby. Jsou ozdobou každého koně a pečlivě se o ně dbá.
Povaha:
Shirové mají živý temperament. Jsou odvážní, ochotní a vytrvalí. Jsou dobrosrdeční a ovladatelní i dětmi.
Shire Horses Society:
Obliba shirů znovu narůstá v řadě světových zemí. Shire Horses Society byla založena roku 1878, aby podporovala stará anglická plemena tažných koní. Roku 1881 byla vydána první plemenná kniha. Poptávka po chladnokrevnících stoupala a mezi válkami čítala populace těchto koní přes milion kusů. Do konce sedmdesátých let byl tento počet zredukován na několik tisíc, ale díky rostoucímu zájmu chovatelů bývá ročně registrováno na 500 koní. Shire Horses Society má řadu úkolů. Především se zabývá registrací koní, licentací hřebců a vydáváním plemenných knih. Vede archiv, publikuje knihy a odborné články, její členové získávají třikrát ročně specializované noviny, přehled závodů, soupis hřebců a podobně. Organizace se také podílela na projektu, který se snažil odhadnout možnost tažných koní po roce 2000. Jeho součástí bylo i školení pracujících s chladnokrevníky. V září roku 1986 byl založen Výbor pro výcvik tažných plemen koní, který tvoří nejzkušenější kočí v zemi. Patronkou British Shire Society je sama královna a princ Filip, vévoda z Edinburgu, byl v roce 1988 jejím prezidentem. Organizace, jejímž sídlem je Peterborough, ležící 78 mil severně od Londýna, se kromě chovu a organizace závodů zabývá také nákupem a prodejem koní. Zaměstnává pro tento účel odborníka, který na požádání zajistí nabídky a adresy vhodných zvířat, jejich předvedení, veterinární kontrolu i dopravu. Hříbě stojí kolem 300 - 800 liber, dospělý kůň 2000 - 5000 liber.
Využití:
Velmi oblíbené jsou různé soutěže, včetně soutěží v orbě nebo v tahu jedno-, dvou- a čtyřspřeží. Kvalifikační závody vrcholí v říjnu ve Wembley, kde je mimo jiné zvolen i kůň roku. Využití shirských koní je mnohem větší, než by se na první pohled zdálo. Práce tažných koní je na kratší vzdálenosti (12 - 15 mil) ekonomičtější než nákladní doprava, a to především v centrech velkých měst. Největšími podporovateli těchto koňských obrů stále zůstávají pivovary, ale roste i zájem u rozvozců pečiva a pořádkové služby. Pomýšlí se také na návrat koní do přístavů, na jejich využití v obchodní síti a turistickém ruchu, o své se hlásí i zemědělci a lesníci. Shirští koně jsou také oblíbenými producenty těžšího typu hunterů, kteří vznikají křížením plnokrevných klisen a shirských hřebců. I když se běžně na shirech nejezdí, v Německu je můžeme spatřit i v drezurních ukázkách.
Tažná síla shirů:
Díky své mimořádné síle je shirský kůň držitelem mnoha rekordů v tahu. Například na výstavě ve Wembley v roce 1924 pár shirů dosáhl v tahu při dynamometrickém měření vyvíjené tažné síly maximální výkon, a to tah 50 tun, což je největší meřitelná zátěž - nejvyšší tažná síla na stupnici dynamometru. Týž pár, zapřažený v tandemu na kluzkém žulovém dláždění utáhl 18,5 tuny, ačkoliv souhra koní nebyla právě příkladná.
soutěž .č.1
27. února 2008 v 14:14 | Katie | Soutěžetakže je tady první soutěž!! :-D
budou to otázky takže se snažte:-d
1)máš koně?
2)kdiby ne chceš koně?
3)jak bise nebo jak se jmenuje tvuj kuň?
4)líbí se ti tady?
5)napiš co bi jsi sem přidal/a
6)to je konec
7)co chceš na diplomek :-D
Vtipy
27. února 2008 v 14:07 | Katie | Koně-zabavaSedlák přijímá nového kočího:"A rozumíte koním?" "Proč? Něco říkali?"
Kůň chce vyzkoušet chytrost osla a položí mu otázku:"Když dám do košíku 5 vajec a 10 jich tam už je,kolik jich tam bude dohromady?" Osel se zamyslí a řekne:"Jooo,tak to je těžká otázka.Já ani nevěděl,že koně snáší vejce..."
Jede pán v džípu po poušti a najednou mu přestane fungovat auto.Pán vyleze a otevře kapotu.Chvíli dovnitř kouká,ale neví,co s tím.Najednou se zničeho nic vedle něj objeví bílý kůň,strčí hlavu pod kapotu,zařechtáa auto je spraveno.Pán chvíli kouká a když kůň zmizí,naskočí do auta a jede dál.Dojede do oázy,vyskočí z auta a vypráví svůj zážitek Arabům kolem.Když příběh dovypráví,jeden Arab mu povídá:" Tak to jste měl docela štěstí.Ještě tu běhá takovej hnědej a ten autům vůbec nerozumí."
Jednoho dne jde rozčílený pán za svým sousedem a říká mu:"Sousede ten kůň,co jste mi ho včera prodal,přes noc zemřel." Soused se na chvíli zamyslí a potom rozpačitě povídá:" To je zvláštní,to mi ještě nikdy neudělal."
Anglický plnokrevník
27. února 2008 v 14:00O PLEMENI:Anglický plnokrevník je v průměru nejrychlejším a nejcennějším ze všech plemen světa. Vzniklo kolem něj celé dostihové odvětví. On sám je výsledkem křížení dovezených arabských hřebců s domácími závodními koňmi, které probíhalo v sedmnástém a osmnáctém století v Anglii.
STAVBA TĚLA : A1/1 má různorodou stavbu těla a tak charakterictický konkávní profil pro jeho arabského předka u plnokrevníka nenajdeme. Anglický plnokrevník měří v průměru 162,5-164,5 cm, ale prvorozená hříbatá mohou být menší než 159cm khv. Nejlepší jednotlivci se vyznačují takto :
- vysoký kohoutek
- ušlechtilá inteligentní hlava s elegantním krkem
- šikmé plece
- velké nozdry a oči
- krátké silné tělo s hlubokým hrudníkem
- silná svalnatá záď s dobře nasazeným ocasem
- čistýma tvrdýma nohama se sestupnými hlezny
ZBARVENÍ : všechny základní barvy. Nejčastěji se setkáváme s hnědáky, ryzáky, tmavými hnědáky a vraníky. Bílé znaky jsou přípustné.
VYUŽITÍ : Díky jeho neobyčejné odvaze a fizické i psychické rovnováze se stal výborným společníkem při dostihách, enduranci a v military. Anglický plnokrevník je téměř nejušlechtilejším plemenem na zemi a proto se hřebci a klisny používají k chovu a šlechtění.

PŮVOD : Následníci Jindřicha VIII. založili Královský chov, kde se křížením španělských a italských importů s koňmi irskými a skotskými gallowayi šlechtili závodní koně, později zlepšení i orientální krví. Další podmět vyšel od Karla II. po jeho znovunastolení v roce 1660, kdy se Newmarket stal střediskem dostihů. Chov plnokrevníků má tři zakladatele - Byerley turka, Darley Arabina a Godolphin Arabina - od nich se odvozují první čtyři linie plnokrevníků - Herod, Eclipse, Matchem a Highflyer, což byl Herodův syn - Byerley Turk byl chycen po bitvě s Turky, podle jedněch samotným Byerleyem u Budy, podle jiných neznámým Holanďanem při obléhání Vídně, který ho Byerleyovi prodal za sto guldenů. Robert Byerley na tomto koni jezdil až do bitvy na řece Boyne v roce 1690. Pravý arab Darley Arabian pocházel z Nadždu a byl koupen v Halebu(Aleppu) roku 1704. Chován byl v Yorkshiru a stal se otcem prvního velkého dostihového koně, Flying Childerse a zakladatelem linie Eclipse. Linie Matchem se odvozuje od Godolphin Arabiana (častěji se jmenuje G. Barb) dovezeného do Anglie roku 1728.
Angloarab-info
27. února 2008 v 13:56 | Katie | plemena-infoModerní angloarab francouzského chovu je jen o něco méně elegantníAngloarab je výsledkem splynutí dvou nejlepších plemen koní, anglického plnokrevníka, nejlepšího dostihového koně na světě, a jeho předka, araba. Dnes se ovšem angloarab chová v mnoha zemích, zejména ve Francii, která se specializovala na odchov odolných a všestranně výkonných koní už před 150 lety. Jak Velká Británie, tak Francie uznávají křížence za zvláštní plemeno, ale odlišují požadavky na možnost zápisu do příslušné plemenné knihy., ale všechny francouzské rody jsou atletického typu s výjimečnými skokanskými schopnostmi a pozoruhodně korektními chody. Podobají se mnohem více plnokrevníku než arabovi. Hlava působí hezčím dojmem než hlava plnokrevníka. Angloarabi mají rovný nebo dokonce i konkávní profil hlavy, dlouhý krk (prozrazující rychlého běžce), velmi výrazný kohoutek a šikmé, mohutné plece. Nohy jsou dlouhé a štíhlé, s velmi dobře osvaleným předloktím, kostnaté. Klouby jsou pevné, ploché, pěkně utvářené a jsou suché. Sklon spěnky a kopyta je téměř dokonalý. Kopyta jsou pevná a neobyčejně zdravá, jen zřídka podléhají chorobám. Hřbet je obvykle krátký, hrudník je hluboký. Hříva je jemná a hedvábná, stejně jako ohon a srst. Angloarab může mít různou barvu - běžní jsou ryzáci, hnědáci, ale i tmaví hnědáci. Celkový rámec je mnohem solidnější než u plnokrevníka, záď je delší a rovnější. Angloarab není samozřejmě tak rychlý jako plnokrevník, ale má daleko lepší skokové schopnosti a vyznačuje se korektností chodů.
Povaha:
Je to odolný, houževnatý a neobyčejně všestranný kůň, dobře se hodící pro olympijské disciplíny. Angloarab není tak vzrušivý a přespříliš temperamentní jako plnokrevník a je inteligentní a ovladatelný.
Využití a sport:
Angloarab se uplatňuje v dostizích (ročně se vypisuje kolem 30 dostihů pro angloaraby ve Franci) i v ostatních sportovních disciplínách. Teoreticky by mělo křížení araba s anglickým plnokrevníkem poskytovat ideální jezdecké koně, vhodné pro moderní soutěže jak v parkuru, v drezuře i v military. Plnokrevník přináší velikost a rychlost, arab ovladatelnost, kvalitu končetin, inteligenci, dobrou konstituci a vytrvalost. Nejlepší angloarabové z Francie mají 25 - 40% arabské krve a mnozí z koní, kteří pro Francii získali olympijské a mezinárodní medaile, byli právě angloarabové.
krávy vám hovno
27. února 2008 v 13:41 | Jaina | plemena-infoNeserte ěm nebo vám jednu kidnu vy lejnové
do středu čela(hvězdu).


